Deník sdružení

Poprvé s boilies

Cílem výletu, o kterém je následující článek, byli kapři. A to kapři ne méně než 60+. Sen povodit si na prutu velkého šupináče ve mně zrál už od zimy a tenhle výlet byl vyvrcholením mnohých úvah a rozhodnutí. Místo, na které jsem v pátek vyrazil Tranzitem, mi doporučil kolega z práce, který tu strávil nejeden víkend, a které nemělo zklamat nepředpokládaným zádrhelem. V autě jsem vezl dva nové pruty kaprobijce, dva druhy boilies a přesvědčení tentokrát důsledně dodržovat pravidla hry.

Místo na Labi u Litoměřic jsem našel luxusní. Vedle pohádkově vykotlaného dubu (který byl tak akorát, aby si do něj nechala kmotra liška od pana Špejlíka doručit jednu celou velkou šunku) posekaná travička, přístup k vodě a Tranzit zaparkovaný za zády. Hned v pátek jsem začal s vnaděním dvou oddělených míst, každé jedním druhem boilies. Velice se mi osvědčila nová házecí lopatka, která je vymyšlená tak, že házení opravdu funguje, ač moc nechápu, jak je to možný (asi jsem na fyzice chyběl na hodině o odstředivé síle a setrvačnosti). Na prutech jsem měl pětadvacítku vlasec a klasickou montáž s 80g olovem, pouze boilie pod háčkem doplněné o PVA punčošku s pár kuličkami. Na pruty jsem si pořídil stojanovou tyč, takovou light náhražku tripodu, (nesmírně se osvědčila) a samozřejmě pípáky. To byl pátek, asi šest. A od té chvíle jsem se díky hlásičům mohl věnovat jiným věcem - shánění dřeva, dělání ohně a večeře a, proč to neříct, i civěním na ten krásnej západ slunce, stromy naproti, šplouchání vody a klid.

Celý páteční večer i sobotní dopoledne byl bez záběru. Věnoval jsem ho proto úpravám Tranzita, namontoval nový kohoutek ke kuchyňskému dřezu a učesal přívody napájení. Zamýšlené trvalé upevnění měniče na 220V se bohužel díky nevhodným úchytkám nezdařilo, ale připravil jsem alespoň pojistnou skříň novými 25A pojistkami.

Pak se prvně ozval pípák a z prvního záběru, který jsem zužitkoval pln napětí a očekávání, se z vody vyvalil tloušť 50cm. Pravda, na český rekord (78cm a 3,6kg) má ještě co dohánět, ale díky podobnému se Šaman stal na bezmála rok předsedou a ryba je to už velmi slušná. Což mi připomíná, že kolem páté přijela další část RSS, takže mě mohla Káča vyfotit už s opravdovým odpoledním kaprem 56cm 4kg.

Zbytek víkendu až do neděle už probíhal v podobných intencích. Rozežrali se tloušti, které jsem v neděli tahal už maximálně v půlhodinových intervalech. Jediný další kapří záběr (zásek jak do pařezu, který se ale pomalu rozjel) se skoro okamžitě vypnul.

Úspěšná byla i Káča na svůj feeder a dlouho se mnou držela krok v počtu ulovených ryb, největší byl krásný zdravý cejn 46cm, se kterým se bůhví proč odmítla vyfotit. Zde si dávám výtku a předsevzetí, že příště jako kronikář budu výrazně důslednější. Další výtku jsem obdržel kvůli svému bezdrátovému odposlechu hlásičů, který, byv vyroben z čínského bezdrátového domovního zvonku, vydával o sobotní večerní průtrži a silnému větru gongy, jak kdyby se k nám do trandálu zkoušela dozvonit celá litoměřická větev lakatošů.

Na závěr bych rád shrnul, co udělat příště jinak. Dvě kila boilies jsou na víkendové chytání málo. Jahodové mi došlo v neděli ráno a musel jsem pokračovat jen s halibutím, na které ale nic nebralo. Taky vézt dva druhy je poměrně rozmařilost, protože člověk musí vnadit dva oddělené fleky a spotřeba je dvojnásobná. Optimum jsou podle mě 3-4 kila od jednoho druhu. PVA punčoška pod háčkem se nesmírně osvědčila, domnívám se, že na řece je to důležitý vnadící trik, ale 6 metrů za víkend padlo, ani nevím jak. Stejně dobře by podle mě posloužila PVA šňůrka, která je cca 10x levnější a nutné provrtávání a navlékání boilie není až tak na závadu (s hlásiči člověka čas netlačí). Nesmírně se osvědčila závěsná váha, příčná podpěra prutů (alá tripod), házecí lopatka a pozor, kempinkový stoleček od mojí maminky, který posloužil nejen pro pohodlné rozložení všech drobností, ale i na luxusní večeři (krkovička alá Šaman). Tímto navrhuji ho pořídit jako pevnou součást Tranzita a vozit ho vzadu na podlaze nebo strčený podobně jako desky pro prostřední lůžko.

Úplně na konec musím říct, že jsem si tímto výletem vychytal předsednictví. Vysnění kapři to sice nedokázali, protože ten jediný měl koeficient 2,74, ale tloušti se ukazují jako nesmírná zbraň a já jich tam dostal mnoho. Nakonec jsem z neděle započítal dva 50 a 51cm, tj. koeficient, ehm, 9,54. To je sice drsný a rekordní koeficient v naší semtamťuččí historii, ale na daném místě tyhle potvory, jak praví místňáci, žerou úplně všechno a lze je jistě dostat i bez kaprového vybavení na feeder. A to by mohla být výzva pro ostatní členy.

 

Předseda Dědek

 

 

Tady jsou všechny  FOTKY.

přidáno: Dan 21.6.2011