Deník sdružení

Dvakrát Slapy a předsedovo navýšení

SLAPY 1 (17.-19.4.)

Když jsem si letos kupoval povolenku, opět jsem se rozčílil nad svojí neschopností odevzdat včas soupis úlovků za loňský rok. A tak stejně jako vloni, jsem musel zaplatit pokutu. Abych si vylepšil náladu, hned jsem začal plánovat výpravu na ryby. S novou sezónou jsem si navíc řekl, že by bylo potřeba objevit nový rybářský revír, který by splňoval náročné požadavky RSS. To znamená klidné místo, s určitými estetickými parametry, možností rozdělání ohně a nejlépe s příjezdem Transita až k vodě. Kronikář navíc pro tyto účely zřídil mapový vyhledávač, tak ať je co plnit.

Tak abychom jeli rybařit najisto, vypravili jsme se se Zuzankou k vodě už brzo odpoledne, na motorce. To se ukázalo jako skvělý nápad, protože nejenže se nám podařilo vyjet ze zcela ucpané Prahy, ale navíc jsme byli operativní. Pročesali jsme všechny možné sjezdy ke Slapské přehradě, což byl cíl naší cesty. Prohlédli jsme si opuštěný areál Rabyně t.č. na prodej, vyhlídku nad ní a našli jsme zajímavé místo u Měřína. Ale nejvíce se nám zalíbil Lesní kemp. Ten se nachází přímo pod mostem silnice č. 114 a v době, kdy jsme ho našli, byl ještě před sezónou uzavřený. Mohli jsme si tak vybrat parádní místečko přímo u vody, dokonce s ohništěm a lavičkami.

Vrátil jsem se se Zuzankou do Prahy, pogratulovali jsme Ivaně k narozeninám (už zase jí bylo 20) a ještě ten večer se RSS podařilo vypadnout z Prahy a vrátit se na vyhlédnuté místo. Náročný den.

Hned ráno jsme připravili člun a zkusili jeho premiéru s motorem na otevřené vodě.

Dost jsem se natrápil se startováním i samotným provozem, to jsem ještě nevěděl, že motor jede jen na jeden válec. Přesto jsme si však s Káčou udělali pěkný výlet za most až k živohošťskému přístavišti. Ten okamžik pohody máme dokonce zachycen na fotce z telefonu.

Káča potom připravila skvostný salát z cherry rajčátek, oliv, fety a já nevím z jakých ještě dobrot. Rozhodnutí udělat z ní zásobovačku sdružení bylo moudré.

Dědek v neděli kolem půl druhé polohlasně špitnul, že nejpozději v pět musí být doma, což znamená kolem třetí vyrazit. To se ovšem vůbec nesetkalo s kladnou odezvou, protože jednak bylo krásné, slunečné počasí a pak, Dáňa si tu informaci nechal pro sebe patrně o trochu déle, než bylo nutné.

Tím jsme vlastně první slapskou výpravu ukončili, domů jsme si nepřivezli ani šupinu.


SLAPY 2 (30.4.-3.5.)

Podruhé jsme se na Slapy vydali během prodlouženého víkendu posledního dubna. Katka s Dědkem vyrazili Audinou napřed, aby obsadili naše vyhlédnuté místo. My jsme se Zuzankou vyzvedávali Transita, takže jsme měli zpoždění. Navíc výjezd z Prahy byl zcela katastrofální a s Transitem nám překonání dopravního kolapsu trvalo přes hodinu. Zase jsme si ale cestou užili spoustu legrace a koneckonců, byly před námi 3 krásné dny volna. Těsně před příjezdem na místo jsme byli v tak dobré náladě, že jsme vychrupli lahvinku vína. Na místě nás čekala Kačena, způsobně blokující parking pro Transita a Děduško, který jako vždy prosadil založení ohně - a to bylo dobře. Dobře tedy především pro ostatní, protože já jsem do pul hodiny vytuhl.

V pátek ráno jsme chytali ryby více sofistikovaně - spustili jsme kus od břehu bójku, kterou jsme zakrmili koulemi krmné směsi velikosti pomeranče. Udělali jsme průzkumnou plavbu ke druhému břehu, ale zjistili jsme, že skála padá strmě do vody a rybu tam nejspíše chytit nelze. Alespoň jsme při té příležitosti vyzkoušeli novou kotvu.

Na chvíli se mihnul i Daniele, který se vydal na výlet na kole. Obdivoval českou krajinu a říkal, že některé úseky řek jsou jako malá Aljaška.

Dáňa musel odpoledne odjet, ale objevil se druhý den s Honzíkem a nahazovali jako o život malým dětským proutkem. Dokonce tvrdil, že na něj měl jeden záběr, ale myslím si, že spíše jen kvůli tomu, aby to ocenil malý Honzík, než že by Dědek počítal s tím, že mu to uvěříme. Honzíkovi se moc líbila plavba člunem, Dědek nám jel naházet k bojce pár pomerančů.

Ale ani to nepomohlo a celý den jsme neměli ani záběr a když jsem zaslechl u sousedních rybářů jejich frustrovaný hovor, že kamarádi u Chlumce chytají jako o život půlmetrové kapry, rozhodl jsem se pro zásadní zvrat - odjezd do 120 km vzdáleného Chlumce a to hned ! Zuzanka sice namítala, že cesta bude trvat strašně dlouho, ale nakonec se nechala přemluvit. Navigace nás vedla krásnými silničkami podél Sázavy, ale nakonec jsme s krátkou zastávkou v Chlumeckém BikersCrownu a sousedním Lidlu, našli kousek za Chlumcem pískovny. Voda byla obsypaná rybáři a navíc obehnaná důmyslným systémem závor a zátarasů. Přesto se Transit prosmýkl po okraji pole jako úhoř a zaparkoval na polní cestě, která lemovala pískovnu a přitom se krásně zařezávala pod úroveň pole, jako tanga do zadečku dvacítky.

Vůbec jsme nemarnili čas a hned nahodili. V zápětí přijela Katka s Hadžim, kteří vyčmuchali stopu Transita a zvládli téměř za tmy dorazit až na místo. A pak to začlo. První moje ryba sezóny byl sice potlučený lysec, ale zase s parádní mírou 48 cm. A než jsem se stačil vzpamatovat, pověsil se mi na háček druhý, 51cm. Červ byl nejspíše šampion, neboť nejenže se nenechal od prvního lysce překousnout, ale ještě mi statečně chytil druhou rybu, čímž jsem si pojistil předsednictví na další rok... možná dva. Katka v euforii rozesílala SMSky na všechny strany, aby štvala ostatní členy sdružení, Hadži konzumoval pivko světové značky Brouček a já jsem nahazoval další a další červy. Tu noc jsem vylovil ještě jednoho kapříka a druhý se mi chytil za minutu před desátou sám, na elektrickýho policajta. Rybolov se opravdu podařil a po bídných Slapech to byl úplný balzám na moji duši. Stihli jsme se s Hadžim hezky opít, takže jsem cestou k Transitu zabloudil, ale naštěstí mě Zuzanka našla a ukázala mi cestu.

Druhý den ráno nás čekalo nepříjemné překvapení. Probudilo mě bouchání na karoserii Transita, na což jsem extrémně háklivý. Rozlepil jsem jedno oko a uviděl podivného mužíčka, který měl v klopě khaki bundy zapíchnutý odznak ryby. Neco mi říkalo, že představení začíná - a taky že jo. Porybný byl ješte docela rozumný chlap, který jen chtěl, abychom z místa odjeli, neboť se jedná o pásmo ochrany vodního zdroje. Také nám prozradil, že nás nějaký klasický čecháček prásknul. Zato jeho parťák byl magor jako vystřižený z majora Zemana. Začal pouštět hrůzu na všechny strany, vyhrožovat pokutama. Hulákal "vy jste tu chlastali, vidím flašky vod kořalky, dyk vy ste ešte vožralý"... anebo "jak jste se sem dostali, nelžete mi, hned za náma jedou policajti a ty se s váma nebudou bavit". No prostě chlap nebyl k zastavení, což Hadži psychicky nevydržel, prohlásil, že žádné z aut není jeho, nás jako lidi nezná, ryby nechytá, Kachna k němu nepatří, zapálil si cigáro a odešel trucovat.

Nakonec jsem navrhl přijatelný kompromis - odjezd do 15minut a zapomeňte na jakékoliv pokuty, chlápci si nasadili laminátový helmy Rallye a odprděli na Babettách. Schovali se ale za zatáčkou a šmírovali, jestli opravdu odjíždíme. Nádherná klasika, scéna jako vystřižená ze socialistickýho filmu.

Náladu jsme si spravili ještě chycením jednoho kapříka, ale přes noc přijel ke břehu ultrahnusný šlem, takže jsme to rychle vzdali a odjeli pryč. Na pumpě za Vrčením jsem se pozdravil se svým oblíbeným loskutákem. Cestou do Prahy jsme v Poděbradech vyložili člun, já jsem vyčistil ryby a podaroval rodiče.

Táta z vděčnosti v rychlosti připevnil do Transita plech na magnetické kořenky, což je další drobné vylepšení našeho úžasného vozidla. Domů jsme se vraceli utahaný jako koťata a to nás čekalo ještě dotankování vozu, překládání všech věcí atd. A ani tím to neskončilo : vzhledem k blížícímu se termínu hlavní letošní události RSS jsme ještě udělali schůzi v Holešovicích. Dorazil Šaman s Dědkem a pekli se nejenom kapři, ale především Norsko !!

 

předseda Soukromník

 

 

Tady jsou všechny FOTKY.

přidáno: Skr 6.6.2009