Deník sdružení

Výlet na Probošťák

Letošní dovolená RSS byla poznamenána zmatky již při plánování, avšak problémy se kupily až do poslední chvíle před odjezdem.

Řekněme, že tradiční týden rybolovu se smrskl na jeden víkend díky nevhodně naplánovanému těhotenství předsedy Dedka. Tato chyba již dříve ovlivnila jednu z našich výprav - do USA. Předseda tentokrát nejprve prosadil akci toliko víkendovou (a ani to se nedá říct stoprocentně) a pak ji na poslední chvíli ještě změnil termín.

To místopředseda Šaman rozvrhl své budovatelské povinnosti lépe – avšak jeho tradiční slabé nervy a Zdenčina nevyzpytatelnost (viz ukvapený Mates) zapříčinily, že Šaman do umdlení prosazoval bližší a bližší destinace, až jsem nakonec navrhnul zakoupit z členské pokladničky 3x jízdenku na tramvaj a jet chytat pod Libeňský most.

Nakonec jsme odjížděli místo v pět v sedm, protože Transit prodělával opravu tekoucí zadní poloosy a brzd a na poslední chvíli jsem ho vyzvedával ze servisu. Postupně jsem nabral zpoždění, Dáňu a Šamana a s vynechávajícím čtvrtým válcem jsme se pomalu šinuli na Probošťák, který byl ve finále vybrán jako všeobecně únosná alternativa. Cestou jsme nakoupili jídlo v Globusu a později tankovali do kanystrů vodu před Boleslaví, kde naštěstí nešel vodovod a tak byla cesta lemovaná cisternami. Původně jsme chtěli jednu zapřáhnout a odvézt si ji celou, ale tažné zařízení stále ještě není opraveno a motor rozhodně není v kondici.

Po příjezdu na místo jsme si našli epesní místečko, kde byl nejen přístup k vodě a ohniště, ale zaparkovaný Transit podél cesty vytvořil jakousi diskrétní zónu. Protože už bylo pozdě, začali jsme se věnovat táboření. Tento termín nabývá v souvislosti s Transitem kouzelného významu… vůz se uzpůsobí pro spaní, pustí se plynové topení, zapne se osvětlení, rádio a měnič vyrobí 240V. Ty jsme využili pro napájení notebooků spojených do sítě, pro kterou Dáňa obětavě zakoupil hub a díky tomu jsme rozchodili naší oblíbenou hru Delta force 1. Zde jsem byl slabým elementem já, neboť jsem se vybavil hyperzabezpečeným notebookem od svého nadnárodního zaměstnavatele, který ho prozíravě učinil pro praktickou práci či zábavu nepoužitelným. Byl jsem tak ze střílečky eliminován.

Hned první večer jsme se podívali na zoubek lahvím vína. Za oběť naší žízni postupně padly 2 litry sudového Tokajského muškátku a Irsai, který dostal předseda k narození dítěte. Předsedu pak čekala ještě jedna bojová disciplina – nabít automatickou pušku vzor 58 a vystřelit. (samozřejmě, že slepými nábojem, pozn. red.). Za to získal lahev sedmiletého, nikaraguiského rumu.

Druhý den Šaman posnídal cigáro, jako za starých dobrých časů, a neprodleně vyrazil nahodit. My s Dědkem jsme ještě chvíli poleželi, vedli hovory o užitečnosti cévky a pokřikovali maličkým okýnkem na statečného Šamana posměšné poznámky. Dokonce jsme na něj stříleli prakem korkové špunty, jako malí.

Samotný rybolov pro nás začal kolem desáté hodiny a směle bych ho nazval ploticovou smrští. Ty malý mrchy žraly snad i napíchnutý zaječí bobky a tak jsme je tahali jednu za druhou. Klasický předseda byl věrný svému jednomu prutu se splávkem, který pohledem téměř hypnotizoval. My se Šamanem jsme zvolili těžší kalibr a házeli na těžko velké koule žrádla. Výsledek se ale celé dopoledne nesl ve stejném rytmu – plotice, plotice, plotice, cejnek, plotice.

Čas od času jsem se postaral o zpestření nějakým bizarním úlovkem: chytil jsem amerického sumečka, klacek který šel na záběr, plotici, které jsem sešil háčkem tlamu, a jednou se mi dokonce na háčku podařilo vytáhnout kámen.

Sérii neobvyklých úlovků jsem završil chycením předsednické štiky. Stalo se to jakoby mimochodem – a možná i souběhem neuvěřitelných náhod. Rybu jsem vůbec nesekal, a i když jsem viděl kmitajícího policajta, vycukaný z plotic, v klidu jsem nejdřív dovázal háček na nový úvaz. Pak jsem prohlásil něco banálního jako – „tak si vyndáme další rybičku“ a na nejmenším prutu na celém břehu, s maličkým háčkem jsem tu kládu v klidu přitáhl ke břehu. Štika vzor 68. Za poctivé procento úlovku vděčím Šamanovi, který pohotově zaúřadoval s podběrákem, nedbajíc zmáčených křusek a neodvratné ztráty místopředsednické funkce.

Když jsme rybu vytáhli na břeh, měli jsme tak velký respekt z predátora, že jsme byli všichni trochu nervózní (viz. videozáznam). To způsobilo, že jsme rybu zprvu nezabili, jak jsme si mysleli, ale pouze omráčili. Udělali jsme tedy několik nezbytných fotografií, zabili rybu podruhé, udělili amnestii všem mřenkám ve vezírku a zkusili znovu štěstí na břehu. Výsledek už ale nebyl valný a tak jsem kolem šesté večerní začal kuchat, zatímco zbytek sdružení připravil vatru. Dědek při té příležitosti otevřel lahev rumu a poskytl rošt, zručně zhotovený z kanáří klece. Bůh ví, na co ten ubohý pták chcípl. Každopádně bílé, štičí maso bylo křehké, rozsýpalo se na jazyku a sdružení bylo v tu chvíli v sedmém nebi.

Později večer jsme pak dorazili všechno, co se dalo pít, snad jen krom nudných lahví neperlivé vody a brzdové kapaliny.

Nedělní ráno jsme se rozhodli, že chytíme kapra a začali nerovný souboj s časem. Pánové s přibývajícími hodinami stále častěji a častěji volali Prahu a odkládali balení prutů. Lov jsme si ale zpříjemnili teplou snídaní, uzenky z Globusu jsou bezkonkurenční artikl.

Výlet byl nakonec korunován nefalšovaným dramatem – Šamanovi zabral vymodlený kapr. Bylo 13:39 hod, když místopředseda zpozoroval pohyb perleťového policajta a pak provedl svůj neopakovatelný zásek, při kterém se snaží rybě utrhnout hlavu tak mocně, že se při tom málem zvrátí na záda. Následoval souboj, při kterém se krásný lysec, nejméně padesátník dostal až ku břehu, kde se ovšem vysmekl a byl definitivně pryč. Všem nám bylo frustrovaného Šamana líto, ale takový už je rybolov. Zlé jazyky se pokusily incident vysvětlit tak, že příčina kaprova úniku tkvěla v jeho obrovském šoku způsobeném zamořením pobřežní vody. Ve snaze oplatit Šamanovi jeho obětavý zákrok jsem se totiž vyzul, vyhrnul kalhoty a byl s podběrákem připraven ve vodě dobrý metr od břehu.

Musím se ale přiznat, že to mi radost z kapitálního úlovku a nakonec i celé mimořádně vydařené výpravy nezkazilo. Ukázalo se, že soudržnost sdružení není s to narušit ani dlouhodobá předsedova absence, ani pracovní vytížení tuzemských členů. Už dlouho jsem si žádný víkend takhle neužil. Viva RSS !!!

 

Dovětek autora:

Štičí filety nakonec skončily smažené na másle, podávané se šťouchaným bramborem s modrou cibulkou, černými olivami a žlutým melounem. K tomu exkluzivní láhev Frankovky 1997, vinařství Chrástek, trať Kraví hora, poslední láhev tohoto druhu vůbec.

Stane-li se shodou okolností, že budu mít příští rok tu milou povinnost zajistit dovolenou RSS, zavazuji se, že připravím podobnou hostinu i ostatním členům.
 

Soukro

 

Všechny fotografie jsou zde, tady video z příjezdu a především video z předsednického úlovku.

přidáno: Skr 22.10.2007