Deník sdružení

Letní soustředění v Hamru

Díky předsedově iniciativě a jeho vodáctví, Soukromníkově obdivuhodné přizpůsobivosti, kronikářově absťáku po kamarádech a dílem shodě náhod, podniklo RSS tohoto roku týdení výpravu do jižních Čech. Výpravu jsme uspořádali velkolepou, s pronajatou chalupou ve vsi a rovněž se všemi aktuálními manželkami a dvěma potomky. Na chalupu do Hamru nad Nežárkou dorazily dvě plně napakovaná auta a jedno se zpožděním, ovšem poloprázdné.

Původně jsem jako kronikář chtěl zaznamenat události celého týdne chronologicky ve formě denníkových zápisů, kdy by vždy některý člen RSS popsal ten který den atd. Čirá utopie. Sám jsem za celý týden sotva nastartoval notebook, takže základní princip – jít příkladem byl ztracen. Takže, klasicky, jak to celé bylo?

Nezbytnost uspořádat společný výlet byla neodiskutovatelná. Ale Šaman měl toho času před advokátníma zkouškama a Soukromník sháněl zaměstnání a jiné další příležitosti. Takže mě překvapilo, když na jarní návrh někam jet Šaman okamžitě odpověděl linkem na chalupu v jeho nebeské vsi Hamr a Soukromník rovněž okamžitě zareagoval že přijede na celý týden. Tak přátelé, to bylo ukázkové. Šaman zajistil chalupu a Soukromník koupil obytňák. A Dědek to celý sledoval z povzdálí, protože měl toho času svých starostí dost se sháněním peněz na hypotéku. Termín byl dopředu daný na týden od 17. do 24. června. Seznámili jsme manželky se situací a v sobotu vyrazili.

Hned jak městský člověk, jako já, odbočí ve Veselí nad Lužnicí za mostem na Val a vydá se dál stromořadím po úzký silnici, jak jsem viděl tu a tam probleskovat řeku,

mám-li mluvit za sebe, věděl jsem, že tohle je ono. Hamr byl kousíček a na čtyřku se takovou silnicí krásně pluje.

Během pozvolného, pětiminutového hledání pronajaté chalupy křížem krážem po celé vsi jsem krom kostela a malého konzumu napočítal 4 hospody. Holt vodácká lokalita. Přivítal nás majitel, manželka došúrovala podlahu v koupelně, a bylo to na týden naše. Vzápětí dorazili Šamanovi, po nápravu naložení příslušenstvím. Obsadili pokoj a začali převlíkat a kojit. Nový časy. Takže jsem vzal pruty, vytáhl ze Šamana znalého prostředí kudy a vyrazil k vodě (mám nesmírně tolerantní ženu). Nic netuše. Už během bloudění k řece (Šamanovy direkce byly "kolem nějaký chalupy se tam dalo ňák dostat") se mi zdálo, že je kruci dost komárů. Po chvíli jsem našel pěkný místečko u řeky a dali se do mě. Zkrátím to, po deseti minutách ke mně přišel místní



děda a říká: "Samý zatracený komáři co? To je po těch zatracenejch povodních. Já bych tu nebyl. Ale loni pěkně brali." A mazal. V tu chvíli jsem měl omotaný rybářský ručník z loňský sezóny kolem hlavy, a se škvírou na oči v rychlosti balil, bohatší asi o milión štípanců. Nicméně i za tu chvíli jsem chytil pár plotic (či cejnů? v tom mraku komárů jsem to nepoznal) a alespoň jsem měl první rybu, dle nepsaného zvyku, puštěnou.

I v neděli ráno jsem vstal, Šaman kupodivu pořád váhal a na moje ranní gestikulace: já – du k vodě – chytat – je šest, ospale zamžoural a usnul. Ponořil jsem se po pás do řeky, nahazoval třypytky a kouřil dvě cigarety naráz, aby na mě ty mrchy nelezly. Chytil jsem shodou štěstí malýho okouna a malýho tlouště, tj. jako nic. Dopoledne vyrazil k vodě i Šaman, a předvedl tzv. slalomové rybaření mezi vodáky. Vodáci kličkovali a Šaman nahazoval do volných míst mezi nimi. Nicméně techniku měl a já obdivoval jeho výborné woblery. Ale večer se pekly uzeniny a ženy se nám ani nesmály.

V pondělí ráno jsem se odmítl toho masakru zúčastnit, neboť početní komárů přesila byla prostě nefér. Ale Šaman chtěl štiku a vyrazil k vodě tentokrát on sám. Šel o něco níž, a chytil dvě podměrečný štiky, řečený štíhlata. To ho kupodivu nepovzbudilo, aspoň jak se mi zdálo, ale Šaman měl před zkouškama, takže by asi potřeboval k nefalšované radosti nekompromisní úspěch. Divil jsem se mu, já bych měl ze dvou štiček radost a podstatně víc se chlubil. Ale on taky asi měl, jen to na sobě nenechal znát. Přeskočím den, který raz dva utekl s dětma na zahradě (stačili jsme akorát namotat pruty), a večer jsme vyrazili, Šaman opět na štiku na jez, já na blízkou pískovnu. Tam mi situace nepřála, sluníčko pražilo na můj břeh a větší ryby byly asi někde naproti ve stínu. Střídal jsem na těžko i na plavanou nástrahy a vytáhl dva cejnky zvící natažený dlaně. Ale i tady byly ty bzučící mrchy a věděly, že na každého se dostane. To jsem měl už kotníky opuchlý jako při vodnatosti.

Večer dorazil Soukromník s naším nový přírůstkem do sdružení, kamarádem Tranzitem. Přes jaké peripetie k nám do RSS přibyl, to by snad bylo na samostatný článek. Pozitivní ale bylo, že se v ten den zalíbil i Zdeňce a Pétě, které jinak musely překousnout drobnou investici ze společného rozpočtu, kterážto částka jim poprávu musela evokovat jiné množství jiného potenciálně zakoupitelného zboží, kterému by jako správné ženy daly přednost. Zde jen nastíním, že Transit je obytňák s trojlůžkovým letištěm vzadu, malou kuchyňkou s tekoucí vodu a dvoulitrovým motorem. Krom toho vlastní rovněž úžasný výraz ve sveřepé čelisti prorážejíc přitom neohroženě asfaltové dálky.

Soukromník se rozhodl bydlet ve voze a v úterý ráno zavedl Šaman pro ten týden nadále platný zvyk, že ráno odvážíme Soukromníka spícího v obytném Tranzitu někam k vodě. Tam se on buď vzbudí a připojí k lovu nebo spí dál. První ráno se Soukromník cukal, že při takový jízdě se nedá spát. Nicméně u jezu znovu usnul a stejně spícího ho Šaman dovezl i zpátky.



Toho dne jsme pak rozmotovali palubní vybavení a dle vedoucího vozového parku Soukromníka čistili a šúrovali. Já jsem stihnul rozebrat palubní desku i s rádiem a pak odjet na skok za povinnostma do Prahy, opatřen od Soukromníka dlouhým seznamem nezbytností (Arva, Savo, Solvina atd.), které musím sehnat. Nebejt zlatý drogérie na Palmovce, buhví, kde bych to nabral. Když jsme se s Péťou v deset vrátili do Hamru, byla skoro tma, ale kluci ještě dleli na rybách. Vrátili se po několika pivech a u ohniště se pak probíralo lidové léčitelství (též jak ho Soukromník zažil na vlastní kůži) a opejkali buřty. Když jsem dost kouřil, komáři na mě ani tak moc nelezli. A naplánovali jsme středu.

Ráno ve čtyři jsme se Šamanem hrdinně vstali a se spícím Soukromníkem v Tranzitu vyrazili na pískovnu Majdaléna k obci - Majdaléna. Nostalgické místo, protože tam jsme se Šamanem před mnoha lety stanovali a tam jsme vymejšleli základ a princip našeho současnýho rybářskýho sdružení. A taky jsme si tam tenkrát pěkně zachytali. Musím zmínit, že tehdy jen díky místnímu dědovi, který poradil, že tady a právě tady na Majdaléně neberou kapři na nic jinýho než na pařený rohlíkový čtverečky.

Takže i tentokrát, nemíníc kapry na cokoliv přeučovat nebo je jen dráždit obdélníčky, jsme díky Šamanovi měli perfektní čtevečky a nahodili, ostatně, viz fotky. Já nechytil nic, Šaman dvakrát táhnul kapra a pokaždý ho ztratil, což mu na náladě nepřidalo. Kdo ho zná si to dokáže představit. A tak nakonec to byl jen Soukromník, kterej jedinej to ráno dostal z vody kapra. Po pečlivém přeměření šel zpátky, ale nutno říct, že jako rybář elév nám to ten den natřel. Ženy se zatím staraly o děti a abychom si je alespoň trochu udobřili, koupili jsme kapra v Třeboni. Doma jsem hned dostal vynadáno, ale od Soukromníka. Domluva sice zněla, že o nákupu nic neřeknem a budem se pouze držet tvrzení, že já se Šamanem nic nechytli a jedinej Soukromník vytáhnul kapra, gestikulujíc přitom k rybě na pultě. Soukromník pak tvrdil, že jsem to celý zkazil, ale co jsem měl dělat, když jsem před užaslou ženu přines dvoukilovou rybu v igelitce s tučným nápisem „Rybárna Třeboň – ryby na každý stůl“.

Dále za zápis stojí čtvrtek, neboť toho dne jsem se stal, alespoň de facto, předsedou. Ráno jsme se Šamanem vyvezli opět spícího Soukromníka k jezu Mládek (?).

Tam měly bejt ryby, tvrdili kluci, neboť se tam byli v úterý koupat. Ale ráno, ani po dvou hodinách usilovného třpytkování a vytahování uvízlých nástrah, se neukázala ani šupina. Šaman se Soukromníkem lovili pod jezem, já nad jezem prohazoval klidnou hlubší vodu. Nic. Pak jsem toho nechal, ukazovalo se sluníčko, a koukal se Soukromníkem na Šamana, kterej se co chvíli potápěl pro uvízlé plandavky, zouval se a znovu oblíkal, nedbaje na písek na pláži, kterej mu lez kam se dalo. Přes veškerou odhodlanost to Šaman taky za chvíli zabalil, a tak jsem ještě naposled pro-forma prohodil dvakrát zátočinku nad jezem a pak přišel. Bolen zdola. Rafnul mi po tmavé rotačce se zlatými puntíky. Zařval jsem podběrák a to už byl Šaman ve vodě. Bolen se ani necukal, asi byl překvapenej, tak jsem ho pro ten pocit chvíli vodil a pak šel z vody. Měl 56 cm a svým hodnocením 2,74 bodu mi zajistil předsednictví. Byla to jediná chycená ryba dne a v podstatě celého vejletu.

Ten den jsem prožil v radostné euforii. Jelo se na výlet na Červenou Lhotu, pak shánět Deštěnku, kterou již ale od dob pamětníků zrušili a pak do Jindřichova Hradce na oběd.



Tam mohl mít Soukromník úspěch s číšníkem, hoch po něm pokukoval, ale nechal to plavat. Odpoledne běželo Mistrovství světa ve fotbale, zápas ČR – Itálie. Šlo o postup, ale dostali jsme nakládačku a vypadli z turnaje. Večer jsem šel ještě na pískovnu zkusit navýšit bodový zisk ulovením druhé ryby, ale krom jednoho (postavou) japonského cejna kamikadze nic. V jedenáct přijel Soukromník z nějakého soukromýho vejletu, tak jsme to všechno šli zapít do hospody k jezu a natrefili na partu vodáků. Ta parta se trochu vymyká tomuhle vyprávění a vymykala se lecčemu. Rychlej mluvčí Námořník, spící rafan Viktor i zpívající Usáma byly postavy večera. Nad tím vším dlela neměnná tvář hodné paní výčepní,  kterou nerozházelo, ani když hoši vylili

panáka fernetu na stůl a ždímali si ubrus popořadě do pusy. Měli jsme štěstí, že nás rafan Viktor pak před hospodou nepokousal, takže Námořník přeháněl.

Soukromníka jsme v hospodě dvouhlasně zvolili vyjednavačem RSS, což sice nezaregistroval, nicméně jsme ho na to upozornili a jako první věc vyjednal po zavření pivo před hospodu. Následného vyvrcholení večera se ztraceným mobilem v cizí zahrádce, paní sousedkou, vzbuzenou jejím na celou vesnici štěkajícím psem, dalším únikem před manželem sousedky, kterého poštvala, a hledáním ztracených kytek z té zahrádky, jsem se naštěstí už neúčastnil. Myslím však, že ráno měl pan majitel chalupy u svých sousedů o černý puntík navíc.

V pátek bylo koupání na místě předsednického činu a večer schůze.

Zde musím říct, že jsem tento výlet, ještě jako pouhý kronikář, již nezahálel. Cestou na koupání jsem cigárem propálil sedačku v Tranzitu, předchozí odpoledne nechal bezmála shořet Maskota sdružení a někde v meziprostoru ztratil Zápis z páteční schůze sdružení. To bylo do této chvíle. Tímto se však zapisuji do deníku našeho sdružení jako nový předseda (prosím Soukromníka o opravu sedačky v Tranzitu a Šamana o opravu Maskota) a slibuji zde slavnostně, že další důležité činy budou následovat.

 

předseda RSS Dědek


Tady jsou fotky.

přidáno: Dan 4.7.2006