Deník sdružení

Jak jsem se stal předsedou

Takže ve stručnosti k tomu, jak jsem se stal předsedou, neb kronikář je vskutku neodbytný, ostatně je to jeho povinností.

Třetí rok po sobě jsem vyrazil v posledních zářijových dnech na tři dny na Orlík, konkrétně ještě před soutok na Otavu. Nevím čím to je, ale vždycky, když sem touto dobou jedu, tak něco chytím, ač jinde celý rok suším hubu. Asi náhodně ideální kombinace času a místa.

Chytali jsme od úterý do čtvrtka. Cejni brali konstantně celou dobu s tím, že občas to vzal i kapr, takže jsem se alespoň nestihl záběry cejnů přesytit, neboť jsem byl neochvějně přesvědčen, že každý z následujících záběrů bude právě zbloudilý kapr.

Předsednický úlovek jsem zaznamenal ve středu, když jsem okolo poledne chytil prvního kapra 47 cm. Zabral hezky, plynule vytáhl policajta a stihl jsem ho seknout přímo v tahu. Druhý kapr přišel někdy okolo čtvrté odpoledne, měl 52 cm a zabral hezky zhurta, takže jsem jenom viděl jak policajt praštil do prutu a ohnula se špička prutu. Naštěstí se sám přiseknul, takže jsem ho stihnul.

Oba kapři bojovali poměrně dlouho, nicméně přiznávám, že zkušenější rybář by je asi dostal z vody dřív. Jak již poznamenal kolega kronikář, moje výbava do loňských vánoc opravdu patřila spíše do muzea a tento fakt se tudíž odrazil na mém přetrvávajícím návyku vytahovat ryby opravdu opatrně, neboť i malé kusy byly schopny zasadit mému náčiní osudovou ránu.

Zbývá snad jen dodat, že jak cejni tak kapři brali téměř výhradně na medové kuličky, když jsem tam dal kukuřici, tak jsem většinou nechytil nic, další typy návnad jsem ani nezkoušel. Do krmítka jsem dával směs pšeničného šrotu, strouhanky, vloček a kukuřice. Krmil jsem skoro výhradně pomocí krmítka, jen sem tam jsem hodil do míst, kam jsem nahazoval bližší prut, kouli krmné směsi, nicméně intenzivním prokrmováním se to rozhodně nazvat nedalo.

Počasí bylo pekelně větrné, ale jinak příjemný, po většinu dne slunečný podzim - takové to slabě doznívající babí léto.

 

Tady jsou fotky.

přidáno: Šaman 30.11.2004